Solar Orbiter - mise ke Slunci s českou účastí
Mon Jul 17 18:01:00 CEST 2017
Představujeme velmi úspěšný podíl Akademie věd České republiky na realizaci vědeckých přístrojů pro velký projekt Evropské kosmické agentury (ESA) – sondu Solar Orbiter, která v roce 2019 zamíří ke Slunci a jejíž mise bude znamenat zásadní posun ve výzkumu naší nejbližší hvězdy. Účast Akademie věd ČR na projektu Solar Orbiter je realizována v rámci programu „Vesmír pro lidstvo“ Strategie AV21. O českém podílu na přístrojích STIX, RPW, METIS a SWA, jejichž letové kusy byly úspěšně předány do ESA, se dnes 19. července 2017 uskutečnila tisková konference.
Základní fakta o misi ESA Solar Orbiter: cíle a vědecký program
Tato vědecká mise Evropské kosmické agentury (ESA) je součástí programu pod názvem Cosmic Vision (2015-2025). Byla potvrzena k realizaci v roce 2011 a její start je plánován na únor 2019. Jejím cílem je komplexní studium Slunce a vnitřní heliosféry z bezprostřední vzdálenosti a tedy s vysokým rozlišením. Dostane se na vzdálenost asi 60 slunečních poloměrů, tedy 0.28 astronomické jednotky (astronomická jednotka = vzdálenost Slunce - Země). Bude na oběžné dráze podobné dráze Merkura, jejíž sklon se však bude postupně zvětšovat až na hodnotu 30 stupňů a to umožní unikátní pozorování oblastí kolem obou slunečních pólů. V okamžicích největšího přiblížení bude sonda nejblíže Slunci ze všech předchozích sond a bude nucena odolávat 13x většímu tepelnému toku ve srovnání s tokem dopadajícím na Zemi. Přístroje na palubě sondy mají objasnit tyto čtyři základní otázky:
- Co způsobuje sluneční vítr a jak vzniká koronální magnetické pole?
- Jak sluneční jevy řídí heliosférickou variabilitu?
- Jak sluneční erupce produkují energetické částice, které vyplňují heliosféru?
- Jak pracuje sluneční dynamo a řídí tak spojení mezi Sluncem a heliosférou?
Aby bylo možno naměřit dostatečné množství nových fyzikálních údajů, musí být sonda i přístroje zkonstruována tak, aby „přežila“ obrovské teplotní zatížení i vysokou radiaci nabitých částic. Cesta od startu na finální dráhu kolem Slunce potrvá téměř 3 roky a během této doby bude probíhat pozorování heliosféry „in situ“. Následně, po dosažení cílové dráhy, budou přístroje na palubě opakovaně „snímkovat” jak celý sluneční disk, tak jeho vybrané oblasti. Rychlost pohybu sondy na své dráze se bude blížit k rotační rychlosti Slunce a to umožní stabilní pozorování vybraných oblastí.
Zdroj a více informací: Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.
Mon Jul 17 18:01:00 CEST 2017
Představujeme velmi úspěšný podíl Akademie věd České republiky na realizaci vědeckých přístrojů pro velký projekt Evropské kosmické agentury (ESA) – sondu Solar Orbiter, která v roce 2019 zamíří ke Slunci a jejíž mise bude znamenat zásadní posun ve výzkumu naší nejbližší hvězdy. Účast Akademie věd ČR na projektu Solar Orbiter je realizována v rámci programu „Vesmír pro lidstvo“ Strategie AV21. O českém podílu na přístrojích STIX, RPW, METIS a SWA, jejichž letové kusy byly úspěšně předány do ESA, se dnes 19. července 2017 uskutečnila tisková konference.
Základní fakta o misi ESA Solar Orbiter: cíle a vědecký program
Tato vědecká mise Evropské kosmické agentury (ESA) je součástí programu pod názvem Cosmic Vision (2015-2025). Byla potvrzena k realizaci v roce 2011 a její start je plánován na únor 2019. Jejím cílem je komplexní studium Slunce a vnitřní heliosféry z bezprostřední vzdálenosti a tedy s vysokým rozlišením. Dostane se na vzdálenost asi 60 slunečních poloměrů, tedy 0.28 astronomické jednotky (astronomická jednotka = vzdálenost Slunce - Země). Bude na oběžné dráze podobné dráze Merkura, jejíž sklon se však bude postupně zvětšovat až na hodnotu 30 stupňů a to umožní unikátní pozorování oblastí kolem obou slunečních pólů. V okamžicích největšího přiblížení bude sonda nejblíže Slunci ze všech předchozích sond a bude nucena odolávat 13x většímu tepelnému toku ve srovnání s tokem dopadajícím na Zemi. Přístroje na palubě sondy mají objasnit tyto čtyři základní otázky:
- Co způsobuje sluneční vítr a jak vzniká koronální magnetické pole?
- Jak sluneční jevy řídí heliosférickou variabilitu?
- Jak sluneční erupce produkují energetické částice, které vyplňují heliosféru?
- Jak pracuje sluneční dynamo a řídí tak spojení mezi Sluncem a heliosférou?
Aby bylo možno naměřit dostatečné množství nových fyzikálních údajů, musí být sonda i přístroje zkonstruována tak, aby „přežila“ obrovské teplotní zatížení i vysokou radiaci nabitých částic. Cesta od startu na finální dráhu kolem Slunce potrvá téměř 3 roky a během této doby bude probíhat pozorování heliosféry „in situ“. Následně, po dosažení cílové dráhy, budou přístroje na palubě opakovaně „snímkovat” jak celý sluneční disk, tak jeho vybrané oblasti. Rychlost pohybu sondy na své dráze se bude blížit k rotační rychlosti Slunce a to umožní stabilní pozorování vybraných oblastí.
Zdroj a více informací: Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.
